V této detektivce se vám představí dvojice detektivů.
Ve svém prvním případu společně vyřeší dvojnásobnou vraždu a zároveň pochytají gang kapesních zlodějů, na konec k sobě najdou cestu jak pracovně tak soukromě a společně založí detektivní kancelář, kde budou společně řěšit další velmi zajímavé případy.
Ukázka knížky
,,Haló?“
Rozhlédla se po místnosti zařízeného krámku.
Vitríny byli plné všemožných krystalů,
polodrahokamů,
balíčků různých karet, sošek andělíčků a mnoho jiného. Police zas obsazené množstvím knih s tituly jako
,,Jak najít svou spřízněnou duši,
Moudrost starých mistrů,
Výklad karet lásky.“
Rychle je přelétla pohledem a pobaveně se ušklíbla.
Při kroku do strany narazila do jedné z rozvěšených zvonkoher, ta tak spustila na celé kolo.
Dana se ji okamžitě snažila utišit,
,,Omlouvám se“ pronesla.
Nepřišla žádná odpověď.
,,Halo, Sibylo. Jste tu?“
Ticho pokračovalo.
Tu odhalila,že se za jedním ze závěsů ukrývá další místnost. Nebyla příliš velká.
Vévodil ji kulatý stolek pokrytý tmavě zeleným vyšívaným sametovým ubrusem.
Dana si povšimla, převrhnuté židle, křišťálové koule ležící na podlaze vedle hromady poházených polštářů. A za nimi dvou nehybných nohou obutých v podivných trepkách.
,, A do prkýnka“ povzdechla si.
Nedalo ji to a při čekání na policii procházela obchod.
Znovu se bavila tituly knih,kroutila hlavou nad uměleckým provedením andílků, když v tom její pozornost upoutala velká vycpaná černá kočka.
Jakoby se pod břichem cosi třpytilo.
Přišla blíž a našla tenký drátek trčící ze srsti.
Opatrně zatáhla, náhle se protrhla a vysypaly se jí z břicha různé šperky.
Překvapeně na to zůstala koukat.
Některé z těch šperků se hledají už několik let.
„No to jsem si mohl myslet Dano, že v tom máš prsty.“
Zazněl jí mužský hlas za zády s těžko utajovaným smíchem.
„Já? To se pleteš Jirko, já s tím nic nemám, přišla jsem k tomu jako slepý k houslím.“ Odpověděla žena.
,,A co ta Pepova vražda?“ zvážněl
. ,,Pozvala jsem ho na kafe, řádí nám tu skupina zlodějů šperků a chtěla jsem mu povědět,co k tomu mám.“
Mlaskla a polkla ,,Bohužel jsem to už nestihla.“
Zavládlo krátké ticho.
,,Podívej,co jsem našla.“ zahnala myšlenky na umírajícího Josefa a ukázala k hromádce cenností.
,,No pane jo…“hvízdnul ,,…vždyť tenhle zlatý náhrdelník se smaragdy hledáme snad už tři roky.“
Přistoupí muž k hromádce šperků a rukou v rukavici je prohrábne.
